Aby vám to slušelo
Sluníčko vykukuje za mraky, ve vzduchu je cítit jaro a příslib dalšího uvolnění koronavirových opatření. Brzy se budeme moct setkávat ve větších skupinách, podnikat spolu výlety, užívat si to a hlavně – vozit si z výletů hezké upomínkové fotky včetně portrétů „účastníků zájezdu“. Jak tedy na neformální portréty v terénu? Odpoví vám další díl našeho fotografického kurzu.
Hezky čisto všude kolem
Když někoho fotografujeme, je pro nás většinou nejdůležitějším on sám. Proto by také měl na snímku hrát jednoznačný prim. Většinou tedy nechceme, aby nám čistotu fotografie rušily jiné předměty – třeba větve stromů v pozadí, které portrétovanému zdánlivě „rostou z hlavy“, stejně neuctivé dopravní značky či pestré automobily. První rada je tedy prostá: vyberte si pro fotografování místo, v jehož okolí je takových „zlomyslností“ co nejmíň, a postavte svého modela co nejdále od pozadí. Tak bude všechno za ním co nejvíce rozostřené.
Neostrost není tupost
Ano, rozostření, to je povětšinou Mekkou portrétních fotografů. Tedy, abych byl přesný – co největší rozostření pozadí, nikoli portrétované osoby. Potřebujeme tedy malou hloubku ostrosti, která pozadí hezky „rozmaže“. Toho docílíme dvěma jednoduchými kroky.
Zaprvé použijeme teleobjektiv nebo základní objektiv, rozhodně však ne objektiv širokoúhlý. Ten má hloubku ostrosti příliš velkou a zároveň má tak výrazné soudkovité zkreslení, že vykouzlí i z nejhezčí tvářičky karikaturu jako od malíře z Karlova mostu. Máte-li kompaktní fotoaparát, „vyzoomujte“ objektiv na delší hodnotu jeho ohniskové vzdálenosti.
A zadruhé – co nejvíce objektiv odcloňte. To znamená, nastavte na fotoaparátu co nejnižší clonové číslo. U běžných objektivů se pohybuje kolem f/3,5. Profesionální „zoomy“ mívají nejnižší hodnotu f/2,8 a pevné portrétní objektivy třeba i f/1,4. Čím je totiž clona objektivu otevřenější, tím menší bude hloubka ostrosti na fotografii.
Sluncem nepohne ani bůh
Natož fotograf. To ale vůbec nevadí. Pořád můžete pohnout portrétovanou osobou. Dřevní poučka říká: „fotografujte se sluncem v zádech, aby scénu hezky osvětlilo“. Tak přesně na tohle při portrétní fotografii povětšinou radši zapomeňte. Přímé světlo vytváří ve tváři nehezké stíny pod očima či pod bradou a navíc nutí portrétovaného, aby nepřirozeně přivíral oči.
Udělejte tedy pravý opak – postavte modela DO PROTISVĚTLA – tedy tak, aby slunce svítilo za ním a téměř přímo do fotoaparátu. Portrétovaný tím pádem bude stát ve vlastním stínu a stíny v jeho tváři zmizí.
Možná však částečně „zmizí“ i celý jeho obličej. Nebo přesněji – světlo proudící přímo do objektivu může (alespoň částečně) vyvolat siluetový efekt, kvůli kterému bude tvář modela příliš tmavá. I tohle se však dá spravit, a to hned několika způsoby.
Jak vyhnat siluetu ve čtyřech krocích
A jdeme na to:
1) Nastavte vhodný režim expozice. Pokud chcete, aby portrétovaný zabíral většinu fotografie včetně její střední části, nastavte si na fotoaparátu měření expozice se zdůrazněným středem (nebo dokonce bodové měření). Fotoaparát díky tomu „zapomene“ na okraje snímku, které jsou díky protisvětlu velmi světlé, a naměří expoziční dobu správně na modela stojícího ve stínu.
2) Upravte expozici. Pokud chcete mít portrétovaného mimo střed snímku, nebo pokud samotné nastavení způsobu měření expozice nestačí, použijte korekci expozice. Na displeji fotoaparátu má tahle funkce většinou podobu měřítka s nulou uprostřed. Posunem do kladných hodnot snímek zesvětlujete, nastavením hodnot záporných naopak ztmavujete. My budeme potřebovat snímek světlejší, naše znaménko tedy bude plus. Většinou postačí nastavit korekci v rozmezí jednoho až dvou expozičních stupňů.
3) Nejen bouřka blýská i za jasného dne. Fotografové to dělají také. Říkají tomu fill-in záblesk a prosvětlují tak stíny ve fotografované scéně. Můžete použít jak vestavěný blesk fotoaparátu, tak ten přídavný, který nasadíte do horních sáněk. Na fotoaparátu si v takovém případě nastavte zablesknutí do reálné expozice, tedy ve fotografickém žargonu „na druhou lamelu závěrky“. Fotoaparát ho většinou označuje slůvkem REAR. Pokud bude výsledný portrét moc tmavý nebo světlý, můžete pomocí korekce zábleskové expozice doladit sílu záblesku.
4) Házejte prasátka. Vzpomínáte na nudné hodiny ve škole a na to, jak jste pravítkem nebo sklíčkem od hodinek házeli světelná prasátka na zeď? I tohle dělají s oblibou fotografové také. Jen k tomu nepoužívají pravítko, ale odraznou desku. Její pořízení není nic drahého, dokonce i ta větší (a tedy vhodnější) vás přijde jen na pár stokorun. Je skládací a snadno přenosná, a navíc většinou funguje podle sloganu „pět v jednom“. Podle toho, jaký „přehoz“ (dodávaný v balení) jí „oblečete“, může odrážet bílé, zlaté či intenzivní stříbrné světlo nebo fungovat jako černá deska stínicí. „Nahatá“ bez přehozu je vyrobená z bílého průsvitného materiálu, takže funguje jako rozptylka světla. S nasměrováním světla přímo do obličeje modelu vám může pomoct kamarád, nebo desku opřete o cokoli vhodného (strom, plot nebo třeba fotografický stativ).
