Jak vybělit modelku
Ach jo – členové rodiny to mají s fotografem pořádně těžké. Nejdřív musejí strpět přeměnu útulného obýváčku ve fotoateliér, pak tolerantně přehlédnout investici do fotografických světel, a nakonec se před ně ještě sami posadit!
Ano, začíná jít do tuhého. Dnes se pustíme do fotografování modelek (nebo modelů) z masa a kostí. A protože je více než třeba upokojit emoce strážníků střežících naše zdraví i partnerů střežících rodinné blaho, budou to modelové či modelky z naší vlastní domácnosti. Má to ještě jednu další skvělou výhodu – nebudete jim (pravděpodobně) muset platit honorář, případně jim ho odvedete v naturáliích.
Během dnešního fotografického kurzu to vezmeme z té světlejší stránky a vynese nás to pořádně „high“ – tedy přesně řečeno high-key.
Co to vlastně je?
Fotografie ve stylu high-key (strýček Google vám „na první dobrou“ nabídne k nahlédnutí povětšinou portréty, ale ve skutečnosti můžeme touto technikou zvěčnit skoro cokoli) dovolují vyniknout pouze nejtmavším částem fotografované scény, zatímco střední a světlé tóny přecházejí do světlé až bílé barvy a v extrémních případech dokonce zcela ztrácejí obrazovou kresbu.
Jak na to?
Budeme fotografovat na světlém pozadí, v hlavní roli prvního kroku přípravy domácího ateliéru se proto octne bílé prostěradlo a ďábelsky rychlá ruka s žehličkou. Pozadí uchyťte stejně jako v předchozích lekcích našeho fotokurzu. Do vzdálenosti asi dvou metrů od něj postavte židli (ideálně bez opěradla, které by nám „lezlo“ do záběru), ať se má modelka kde uvelebit.
Pro techniku high-key jsou ideální fotografie, které jsou osvětlené rovnoměrně s minimem ostrých kontrastů mezi zastíněnými a osvětlenými místy. Ano, modří už vědí – tedy alespoň ti modří, kteří si přečetli druhý díl našeho koronavirového fotografického speciálu, že abychom toho dosáhli, budeme umisťovat světla daleko od portrétované osoby.
Ano, množné číslo je tu správně. Poprvé totiž použijeme obě ateliérová světla z naší sady. Umístíme je z každé strany modelky v úhlu asi pětačtyřiceti stupňů vůči ní. Tak, aniž jsme si toho všimli, právě jsme si procvičili základní postavení ateliérových světel, které zaručuje rovnoměrné osvětlení objektu.
Pro účely high-key sice potřebujeme jemné, téměř neznatelné kontrasty, nějaká ta plasticita ve tváři modelky se nám však hodit bude. Jak toho dosáhneme? Jednoduše – jedno ze světel postavíme o něco dál než to druhé. A proč? Ti, kdo si přečetli druhý díl fotokurzu, opět vědí. Světlo ubývá se vzdáleností od zdroje, světlo stojící dále (tedy světlo vedlejší) bude modelku osvětlovat o něco slaběji než světlo bližší (hlavní). To ve tváři vytvoří slabé stíny zvýrazňující prostorovost tváře.
Ani Gothic, ani Emo…
…ale tmavá je stejně dobrá. Především, když fotografujete ženu. Tmavá barva se totiž týká jejího líčení. Výrazné líčení očí i rtů bude na výsledné světlé fotografii krásně vystupovat.
Technika high-key sice samozřejmě funguje i na barevné fotografii, většinou je však působivější na té černobílé. Pokud budeme chtít fotografie upravovat v černobílé podobě, je dobré, když bude líčení obsahovat co nejméně červených tónů – a to platí i pro rtěnku. Souvisí to s následnými počítačovými úpravami, na které se podíváme hned za chvilku.
Teď už nic nebrání tomu, abyste se vrhli do fotografování. Protože chceme, aby byly výsledné snímky spíše světlejší, možná neuškodí, když nastavíte korekci expozice do plusových hodnot (záleží sice na konkrétních světelných poměrech, většinou však ne více než na +1,3 až +1,7 expozičního stupně). Výsledné fotografie by totiž neměly být ve světlých částech zcela „vyžrané“, tedy přeexponované a bez kresby.
Počítač je kamarád, který má fotky taky rád
Aby fotky ve stylu high-key vyzněly co nejlépe, je většinou nezbytné je poměrně razantně „pošlechtit“ následnou úpravou v počítači. Pro úpravu ukázkového snímku jsem použil fotografický editor Adobe Photoshop, podobné funkce však nabízí i celá řada mnohem levnějších programů.
Pokud fotografie není sama o sobě dostatečně jasná, začneme úpravu vyladěním jasu a kontrastu. Jas zvýšíme, zatímco kontrast snížíme, abychom dosáhli rovnoměrného světlého podání.
Nyní přišla řada na „vygumování“ nerovností a stínů na pozadí. Použil jsem k tomu nástroj Ztmavení s vhodně nastavenou velikostí stopy, kterým jsem „omalovával“ prostor za modelkou. Zesvětloval jsem postupně světla, střední tóny a trochu i stíny (kterých na pozadí moc nebylo).
K převedení do odstínů šedi použijeme funkci Černá a bílá v nabídce rolety Obraz – Přizpůsobení. Na rozdíl od funkce Odbarvit zde můžeme upravovat zvlášť jednotlivé barevné kanály původní barevné fotografie (které v obraze reprezentují dané odstíny šedi).
Největší změny uvidíte při upravování červeného a žlutého kanálu. Červený upravuje pleťové barvy, zatímco žlutý barevné odstíny vzniklé nasvícením. Posun v červeném kanálu je také důvodem, proč při líčení lépe poslouží méně červená rtěnka (aby se šedá na ústech neměnila spolu s úpravou pleti).
Výsledné podání odstínů šedi můžete vylepšit úpravou Selektivní barva (opět v menu Obraz – Přizpůsobení). Zde můžete upravovat jednotlivé kanály vybrané v roletce nahoře. Vyberte postupně bílé, neutrální a černé. Protože úprava pracuje v barevném prostoru CMYK, můžete přidávat či ubírat množství černé barvy (poslední lišta u kanálu K) ve světlech, středních tónech i stínech vaší černobílé fotografie. Tak dobré světlo a hodně zábavy při focení i při úpravách!
