Kouzla doma pod střechou
Na procházku se smí jenom za humna, mezi lidi pouze kvůli uspokojení základních životních potřeb (mezi které kolegové z klubu Pomáhat a chránit fotografování většinou nepočítají) a příroda na zahrádce stále sladce dřímá zimním spánkem korona nekorona. Co tedy s tím, aby vám fotoaparát úplně nezapadal prachem a spoušť nezatuhla v poloze nezmáčknuto?
Inu, znáte to – když nemůže Mohamed k hoře, musí hora k Mohamedovi. A když nemůže fotograf ven, může si vždycky přinést fotografování k sobě domů. Protože už mě taky začíná svrbět ukazováček pravé ruky a uvolnění protikoronavirových opatření je běh na hodně dlouhou expoziční dobu, rozhodl jsem se pro vás napsat sérii tipů, jak se za pár šupů vrhnout do světa ateliérové fotografie.
Zábava pro každého – aneb individuální fotokurz doma
Celé naše povídání začneme ujištěním, že ateliér není ani zaklínadlo pro ty nejprofesionálnější ze všech fotografických profesionálů, ani vymoženost pro zbohatlíky schopné naplnit celou specializovanou místnost kolejovými pojezdy a kladkami, hromadou reflektorů, dálkovými odpalovači, studiovými blesky, všemožnými stojany a stativy, kolekcí pozadí na rolích a dalšími vymoženostmi, pod kterými se na e-shopech fotografických obchodů skví pětimístné cenovky.
Ne, opravdu to tak není – v základní fotoateliér můžete s kapkou tolerance ze strany zbytku rodiny proměnit i váš starý dobrý panelákový obývák, a navíc vás to bude stát překvapivě málo. Když vezmeme v úvahu, že se do restaurací nechodí už od minulého roku a hned tak se znovu chodit nebude, obchody s nejrůznějšími výdobytky moderní civilizace jsou po stejnou dobu bezpečně pod zámkem a do zahraničí se jezdí snad jen v případě, že někdo vyhrožuje vaší manželce smrtí, snadno zjistíte, že jste si na nejnutnější vybavení ateliéru vlastně už dávno ušetřili.
Tak jak do toho?
Pominu krok číslo jedna, tedy že jste si obývák jakžtakž uklidili a sestrkali židle či konferenční stolky někam ke zdi. Ano, pro fotografii se občas musí trochu trpět. Dalším krokem v pořadí bude vztyčení fotografického pozadí – bez toho se totiž téměř žádný ateliér neobejde.
Nejlepší je pověsit pozadí na stojan, tak ho můžete umístit kamkoli v rámci místnosti. A nejlepší zpráva nakonec: náklady na pořízení zmíněného stojanu se rovnají krásně kulaté částce nula korun českých. Jako podpěry můžete použít dvoje štafle či jiné stabilní předměty z domácnosti vysoké asi dva metry, přes které vodorovně položíte jakoukoli dostatečně dlouhou tyč od násady od koštěte po kus vodovodní trubky – zkrátka co vám doma přijde pod ruku.
Samotné pozadí nahradí jakákoli nelesklá látka dle vašeho výběru. Protože budete asi nejčastěji používat pozadí bílé nebo černé, jsou nejvhodnějšími kandidáty bílé prostěradlo a černá bavlněná látka nebo fleece z internetové galanterie přibližně za 150 korun za běžný metr – tři až čtyři metry délky budou bohatě stačit. K tyči látku přichytíte plastovými kutilskými svorkami, a je skoro hotovo. Na závěr jen další trocha domácněpracovního utrpení – doporučuji pozadí před použitím přežehlit – vyhnete se tím retušování nežádoucích skladů látky na fotografiích, což za to určitě stojí.
Budiž tma!
V ateliéru to máte těžké – světlo tam chcete i nechcete zároveň. Přesněji řečeno – pokud zrovna neplánujete fotografovat v přirozeném osvětlení, nechcete tam světlo denní, zato se však neobejdete bez světla ateliérového. Začneme tím levnějším z obou přání. Zatemnit domácí ateliér chce jen trochu snahy a trochu peněz.
Peníze poslouží ke koupi černé zakrývací plastové fólie (například 4 x 6 metrů za 160 Kč) a snaha k jejímu rozstříhání na čtverce či obdélníky odpovídající velikosti vašich oken a jejich nalepení na okenní rámy v podstatě jakoukoli izolepou (kromě té montážní – aby šlo vše zase hezky dolů, aniž by to s sebou vzalo i nátěr oken nebo to zanechalo na oknech nehezké stopy od lepidla).
A budiž světlo!
Tak, tmu bychom měli. A teď to světlo. Nebo přesněji světla. Pro vytváření různých typů osvětlení budete potřebovat alespoň dvě, a pokud vás ateliérová fotografie opravdu chytí za srdíčko, můžete si časem pořídit i třetí (například na vysvícení pozadí). Ano, dokážu si představit, že máte u kanape lampičku na čtení a dole v garáži lampu nad ponkem, tady však na rozdíl od zbytku ateliéru řešení ve stylu „urob si sám“ silně nedoporučuji. Aby všechno dopadlo na jedničku, musejí totiž ateliérová světla splňovat hned několik požadavků:
- Musejí mít stejnou barevnou teplotu, aby se nám při fotografování nemíchaly různé barvy světla, což vytváří nepořádek obtížně řešitelný i při počítačových úpravách. Barevná teplota by se měla pohybovat kolem 5500 kelvinů, což vytváří přirozeně zabarvené „neutrální“ osvětlení.
- Musejí mít dostatečný světelný výkon a také světelný kužel dostatečně široký k osvícení alespoň poloviny lidské postavy (pokud chceme fotografovat portréty, což v ateliéru povětšinou chceme).
- Měly by stát na stojanech umožňujících měnit výšku osvětlovacích těles a úhel jejich nasměrování. Skvělé také je, když jsou vybavené rozptylnými boxy (softboxy) a alespoň nějakou regulací výkonu.
Všechny tyhle požadavky splňují trvalá světla z následujícího odkazu:
https://www.phototools.cz/zbozi/2x-daylight-gd-50x70cm–trvale-svetlo-4x70w/
Prodávají se v setu po dvou kusech, jsou vybavená veškerým příslušenstvím včetně stojanů, softboxů a fotografických výbojek a jsou k mání za celkovou cenu nižší než šest tisíc korun. To je také jediný podstatnější finanční náklad při zařizování celého ateliéru.
A co dál? Snad jen přání dobrého světla a krásných fotek, na které se vrhneme v dalším dílu našeho koronavirového speciálu.
