Hlavní motiv by měl hrát prim
V minulém díle našeho dovolenkového fotokurzu jsme si vyzkoušeli, jak „naučit“ fotoaparát, aby se na realitu kolem sebe díval z netradičních úhlů. Dnes je na čase dozvědět se, že by téměř každá dobrá fotografie měla mít svůj hlavní motiv – tedy něco, co spolehlivě upoutá divákovou pozornost. A také to, kam hlavní motiv ideálně umístit.
Řezati zlato, vyplňovati stříbro
Jedna ze základních pouček kompozice obrazu ve fotografii říká, že by měl hlavní motiv scény zabírat většinu obrazového pole. To je však pravdou jen v některých případech. Tvůrčí fotografie není tvorbou podobenek na cestovní pas. Pokud hlavní motiv vyplňuje většinu scény a je umístěný přímo uprostřed, působí výsledek poněkud fádně. Pořád je to však lepší, než kdyby se ztrácel ve změti rušivých objektů, které by do scény neměly patřit.
Když se fotografové rozhodují, kam hlavní motiv umístit, vzpomenou si na pravidlo zlatého řezu. Matematici říkají, že zlatý řez vzniká rozdělením úsečky tak, že poměr její větší části k menší je stejný jako poměr celé úsečky k její větší části. Fotografové však dobře vědí, že je mnohem příjemnější něco tvořit než počítat. Dívají se na to tedy z poněkud lidštější stránky.
Funguje to asi takhle. Ve fotografii se zlatý řez používá zejména ve formě takzvaného zlatého obdélníku, kde je skrytý v poměru jeho stran. Asi nebude náhodou, že jak kinofilmové políčko, tak čip digitální zrcadlovky má přibližně tvar zlatého obdélníku. Pravidlo zlatého řezu pak dělí jeho strany přibližně na třetiny. Umístění hlavního motivu v místě zlatého řezu, tedy v jedné třetině šířky obrazu, působí esteticky příznivě. Fotografové tomu říkají jednoduše pravidlo třetinové kompozice.
Někdy však může být hlavní motiv ještě menší než třetina obrazu, a přesto působí hezky i dominantně. Pokud si totiž rozdělíme obě strany obrazového pole na třetiny a představíme si mřížku procházející dělícími body, vytvoří nám průsečíky čar mřížky čtyři body, které zároveň leží na úhlopříčce obrazového pole. Umístění hlavního motivu do jednoho z těchto čtyř bodů působí esteticky příznivě dokonce i v případě, kdy hlavní motiv nezabírá většinu scény.
Volno není prázdno
Jestliže umístíme hlavní motiv do jedné třetiny obrazu či do bodu na úhlopříčce, zbydou nám na fotografii logicky aspoň dvě třetiny volného místa. Ani s ním bychom však neměli zacházet jen tak bezmyšlenkovitě. Místo okolo hlavního motivu totiž není tak bezvýznamné, jak by se mohlo zdát. Kromě teorie zlatého řezu je také dobré dávat pozor na to, aby zapadalo do logiky scény. V případě fotografování pohybujícího se předmětu by mělo být více volného místa ve směru pohybu, při portrétní fotografii zase ve směru pohledu portrétované osoby či živočicha.
