Blíží se čas dovolených, a dokonce se zdá, že ho nebudeme muset trávit doma za pecí. Není přitom hezčí suvenýr z výletu či zájezdu než pár krásných vlastnoručně pořízených upomínkových fotografií. Věřte tomu, nebo ne, ale můžete si na ně troufnout i s mobilem nebo kompaktem za pár korun.
Ono to totiž často není o nejnovějších funkcích nebo špičkových parametrech přístroje, ale spíš o tom, co se rozhodneme fotografovat a jak to na snímku poskládáme. V dnešním díle fotografických tipů se tedy podíváme na pár fíglů z vod kompozice obrazu.
Formát a výřez – šetřete svá data
Sice se to zdá triviální, ale i tak obyčejná věc, jako je zvolený formát a výřez fotografie, může celkovému vyznění snímku citelně pomoci nebo naopak uškodit.
Pamatujte si: fotoaparát není videokamera – když tedy cítíte, že kompozice obrazu vyžaduje formát na výšku, poklopte na výšku přístroj už při fotografování, místo abyste snímek ořezávali při postprodukci a přicházeli tak o část jeho rozlišení.
Fotograf by také měl mít hbité ruce i nohy – když tedy chcete upravit výřez obrazového pole, použijte k tomu změnu ohniskové vzdálenosti objektivu (zoomování) nebo změnu pozice fotoaparátu (i s fotografem). Dodatečné masivní ořezávání v počítači opět snižuje obrazovou kvalitu a rozlišení fotografie.
Volba výřezu pomáhá zasadit fotografovaný předmět do jeho okolí, případně ho spíš zdůraznit – to, když zvolíme větší přiblížení a okolí tak z fotografie „vystrnadíme“. Správně zvolený výřez obrazového pole má ještě jednu veledůležitou funkci – vytěsňuje ze snímku veškeré rušivé elementy, jako jsou přečnívající větve stromů, zaparkovaná auta v pozadí a další nezdoby. Přesně to jsou věci, které dokážou jinak docela hezkou fotografii spolehlivě zkazit. Na rušivé prvky tedy opravdu pozor!
Důležité je, jak a odkud se fotoaparát „dívá“
Fotograf není turista. Neměl by proto pořizovat veškeré své snímky z pozice odpovídající výšce očí stojící lidské postavy. Stačí se sehnout nebo umístit fotoaparát výše, a i z nejzákladnějšího přístroje „padají“ zajímavé fotografie.
Vždy se také vyplatí vyzkoušet pohled na fotografovaný objekt z různých stran. Získáme tím nejen pohled na odlišné části objektu, ale při stávajícím světle také různé typy osvětlení (přímé světlo, boční světlo, protisvětlo).
Nenechte si utéct linie a křivky
Linie a křivky jsou ve fotografii velmi užitečným elementem, který se vyplatí vyhledávat a využívat. Mohou udávat převládající směr kompozice či vést při sledování fotografie divákovu pozornost od jednoho motivu ke druhému. Musíme si však dávat pozor, aby se jejich přítomnost na snímku neobrátila proti nám.
Pokud není vyosení linií tvůrčím záměrem fotografa a pokud je to technicky možné, měly by linie dodržovat svůj přirozený směr. Chyby v kompozici jsou obzvláště patrné u linií vodorovných či svislých, které by se neměly naklánět ani kácet.
Jestliže se fotograf rozhodne využít vyosení linií, mělo by to na první pohled působit jako záměr, nikoli jako chyba v kompozici.
Křivky dodávají fotografiím zdání prostoru a vedou divákovu pozornost snímkem. Proto by neměly vybíhat mimo obraz, aby nebyla pozornost diváka přerušovaná.
Horizont – nenechte vodu vytéct
Ze všeho nejhorší je, když má člověk pocit, že mu z fotografie vyteče rybník či moře na nohy. Slovo horizont není odvozené od slova horizontální pro nic za nic. Pokud nejde o tvůrčí záměr, měl by být na snímku vodorovný, případně přirozeně zvlněný. Podle poměru prostoru pod horizontem a nad ním rozeznáváme horizont spodní, střední a horní.
Navzdory názvu není ve většině případů ideální, když se střední horizont nachází přímo uprostřed výšky snímku. Lépe působí, když je posunutý mírně vzhůru či dolů, tedy přibližně do jedné třetiny či dvou třetin výšky obrazu.
