Černá je dobrá
V minulém díle našeho fotografického kurzu jsme si ukázali, jak nasvítit tolerantní modelku či modela z vlastní domácnosti pokud možno měkkým světlem a vytvořit zajímavé fotografie ve stylu high-key. Dnes všechno obrátíme naruby a půjdeme na věc hezky tvrdě – alespoň co se osvětlení a vyznění fotografie týče. Vyzkoušíme si totiž portréty ve stylu low-key.
Co to vlastně je?
Otázka je stejná jako v minulém díle fotokurzu, jen odpověď je opačná. U fotografií ve stylu low-key zůstává zachovaná kresba pouze v nejsvětlejších částech fotografované scény, zatímco zbytek se utápí v tmavých až černých odstínech, kde kresba často chybí. Fotografie pořízené touto technikou tedy vyzařují působivou dramatičnost a dynamiku.
Jak na to?
Opět opačně než u stylu high-key. Fotografovat tedy budeme na černém pozadí, které si vztyčíme ve svém domácím ateliéru, a budeme se snažit dosáhnout vysoce kontrastního (tedy tvrdého) světla, které dovolí vyniknout jen nasvíceným částem scény a zbytek „utopí“ ve stínech.
Pro naši modelku tím pádem přichází horká chvilka, a to doslova. Kontrastní osvětlení totiž získáme, když umístíme reflektor co nejblíže k ní – tedy do vzdálenosti pouhých několika desítek centimetrů od její tváře. Většinou pomůže sejmout z reflektoru přední bílou průsvitnou tkaninu softboxu, aby bylo světlo ještě ostřejší. Naše modelka má jediné štěstí, že dnes budeme používat jen jediné světlo, se kterým vytvoříme boční osvětlení. Pro vytvoření efektu obrysového světla můžeme vyzkoušet i protisvětlo.
Stín je dobrý sluha, ale špatný pán
Kontrastní boční osvětlení způsobí, že na fotografii ve stínech zmizí i část modelčina obličeje. A tady se odkrývá prostor pro pečlivé aranžování. Mírná změna pozice světla nebo stejně mírné natočení hlavy modelky ovlivní třeba to, jak moc bude na snímku patrné její oko (alespoň jedno). Výrazné stíny také určují, jestli bude viditelná část tváře působit zajímavě či esteticky nebo naopak. Rozhodně tedy experimentujte a bavte se tím.
Dalším zádrhelem fotografování v kontrastním osvětlení je určování expoziční doby. Budeme exponovat takzvaně na světla, tedy tak, aby byla dobře naexponovaná nejsvětlejší místa fotografie. Těch však nebude mnoho, a to kvůli černému pozadí i způsobu nasvícení zároveň. Může se tedy snadno stát, že se expozimetr fotoaparátu nechá tmavým okolím zmást a naměří expoziční dobu delší, než si přejeme. V takovém případě by světlá místa vyšla na snímku „přepálená“ bez kresby a stinná místa by byla pro naše účely málo tmavá.
Jat to fotoaparátu zakázat?
Můžeme se tomu vyhnout dvěma způsoby:
-
- nastavíme na fotoaparátu režim priority clony a bodové měření expozice, umístíme do středu zorného pole jedno za světlých (nasvícených) míst a změříme si hodnotu expozičního času při dané cloně (cloníme na hodnotu kolem f/8, abychom dosáhli co nejlepší kresby objektivu a slušné hloubky ostrosti).
Zvolíme na fotoaparátu manuální režim, nastavíme v něm naše zvolené clonové číslo s naměřenou hodnotou expoziční doby, a dokud nezměníme způsob osvětlení, můžeme komponovat fotografie bez obav z přeexpozice.
- při nastaveném režimu priority clony budeme nastavovat korekci expozice do záporných hodnot (protože potřebujeme snímek ztmavit a expoziční dobu tedy zkrátit). Pravděpodobně bude třeba pořídit sérii zkušebních snímků s různými hodnotami korekce expozice a vybrat si nastavení, které nám bude vyhovovat nejvíce. Pak se můžeme opět vrhnout do umělecké tvorby.
V obou případech je třeba si pohlídat, aby naměřená nebo zkorigovaná expoziční doba nebyla delší než 1/125 sekundy, aby se nám fotografie nerozmazaly pohybem modelky nebo roztřesením fotoaparátu, pokud budeme fotografovat z ruky. Pokud budou při zvolené cloně a kratším expozičním čase fotografie vycházet příliš tmavé, snižte clonové číslo nebo zvyšte citlivost ISO.
Doladění v počítači
Stejně jako u techniky high-key z minulého fotokurzu nám k vylepšení výsledků našeho snažení vydatně pomůže počítač, a podobně jako při samotném fotografování budeme postupovat víceméně opačně než minule – i když budeme používat stejné úpravy
Abychom podtrhli kontrastnost fotografie, budeme přidávat kontrast a možná ubírat jas. Je třeba jen dát pozor na to, abychom si nezničili kresbu ve světlých místech. Pokud budou na fotografii vidět nějaké nerovnosti pozadí nebo bude pozadí moc světlé, zbavíme se všeho lokálním ztmavením (je skryté v nabídce stejného nástroje jako zesvětlení). Citlivým lokálním zesvětlením můžeme zároveň zvýraznit například oči modelky.
Při převádění do černobílé škály budeme opět nejvíce upravovat červený a žlutý kanál (pleťové barvy a odstíny osvětlení) a podání odstínů šedi můžeme opět doladit pomocí volby Selektivní barva (pro bílé/neutrální/černé tóny zvlášť).
