Kurz fotografování – nádhera malých věcí – 4. díl
Mít na makrofotografii zaostřené to, co chcete, je někdy pekelná práce. Právě to je však na celém snažení to krásné, Je třeba pracovat s milimetrovou přesností a pořádně se na to soustředit, což člověka spolehlivě odvede od starostí všedního dne. V posledním díle našeho povídání se podíváme na to, jak to udělat co nejlépe.
Jak ostřit u makrofotografie
Existuje jedna věc, se kterou se makrofotografové potýkají v podstatě při každém svém snažení, a to je hloubka ostrosti. Je to rozmezí vzdáleností od fotoaparátu, mezi kterými když se fotografovaný objekt nachází, tak bude na fotce zaostřený. Když však bude z této zóny „vyčuhovat“ – ať již směrem k pozadí nebo k fotografovi – bude rozostřený.
A teď ta špatná zpráva: ať děláte, co děláte, bude v makrofotografii hloubka ostrosti vždy sotva pár milimetrů. Ani když tedy budete fotit dejme tomu obyčejnou mouchu, která není nijak „tlustá“, nebudete ji mít na snímku celou ostrou ani omylem. Proto fotografové detailů tolik milují všechny ty stativy, makroposuvy a jiná udělátka. Díky nim zaostří přesně na to, na co chtějí.
Na rozdíl od jiných fotografických žánrů se v makrofotografii velmi vyplatí rozmyslet si, jak bude fotoaparát (tedy rovina čipu) natočený vůči fotografovanému předmětu. Pokud se třeba snažíte o krásný snímek listu rostliny nebo motýla se složenými křídly, je dobré držet fotoaparát rovnoběžně s rovinou listu či křídel. Tak se vám do těch „proklatých“ dvou či tří milimetrů ostrosti vejde většina jejich plochy. Pokud byste fotili „z úhlu“, protne vám rovina ostrosti nebohý hmyz či list prakticky v jediném bodě a zbytek bude rozostřený.
Otázka na závěr – je tedy možné onu hloubku ostrosti nějak zvětšit? Ano, jde to – asi tak o jeden další milimetr či dva, a to stejným způsobem jako u každého jiného fotografického žánru. Stačí dostatečně zavřít clonu objektivu. Proto makrofotografové rádi fotí s nastaveným režimem priority clony (A nebo Av), aby měli hloubku ostrosti hezky pod kontrolou.
A teď dva tipy na závěr. Navzdory trablům s hloubkou ostrosti nenastavujte clonové číslo větší než f/16. Při vyšších hodnotách je clonový otvor tak malý, že by se paprsky světla začaly ohýbat na jeho hranách. Výsledkem by byl celkově rozostřený snímek, který by vám zkazil fyzikální jev s děsivým názvem difrakce. Druhý tip říká, že s hloubkou ostrosti se vyplatí experimentovat. Vzdálenější pozadí bude v makrofotografii sice vždycky rozostřené, ale někdy ne dostatečně. Některé snímky proto vypadají lépe, když je pořídíte s méně uzavřenou clonou.
Fotograf v tanečních
Ostření je tedy v makrofotografii doslova tancem na ostří nože. Ještěže jsou dnešní fotoaparáty vybavené autofokusem, který udělá všechnu práci za nás – nebo snad ne? Většinou ano, při focení detailů však zpravidla nikoli. Tam je automatické ostření funkcí téměř zapovězenou. Kvůli malé hloubce ostrosti se často nechytne vůbec a zoufale projíždí celý rozsah ostření tam a zpět, a když už se někde chytne, nebývá to často tam, kde chce fotograf. Ta naše moucha by měla mít zaostřeno na oči, a ne dejme tomu na zadeček, že…
V makrofotografii se proto často ostří ručně, tady na manuální fokus (MF). Dokonce i ruční otáčení s ostřicím kroužkem je však příliš neohrabané. Proto přichází důležitá otázka – chodili jste někdy do tanečních? Pokud ano, taneční mistr vám určitě říkal, jak důležité je udržet pevné taneční držení. Docílíte toho zpevněním svalů horní poloviny těla, a stejný postup se používá i při ostření „z ruky“ při focení makra. Dokonce se vyplatí i na chvilku zadržet dech.
S fotoaparátem u oka se pak sám fotograf promění v ostřicí stroj. Zaostřuje se totiž tak, že se pomalu pohybujete i s fotoaparátem směrem k fotografovanému předmětu nebo od něj a sledujete, co je zrovna zaostřené. Když budete spokojení, domáčknete spoušť. Chce to sice trochu cviku, ale nakonec to většinou jde docela dobře.
Pár užitečných rad k on-line fotokurzu na závěr:
-
- Pokud má váš fotoaparát režim živého náhledu, využijte toho. Obraz na displeji se totiž většinou dá několikanásobně zvětšit, takže budete mít jistotu, že ostříte naprosto přesně.
- Pokud fotíte ze stativu na delší expoziční čas, použijte kabelovou nebo bezdrátovou spoušť. Nebudete se tak muset fotoaparátu dotýkat a nerozmažete si snímek jeho chvěním. Jestli dálkovou spoušť nemáte, nevadí. Použijte samospoušť. Během odpočítávání časového intervalu bude mít aparát čas se ustálit poté, co jste ručně zmáčkli jeho spoušť.
- Nevyhovuje vám pozadí za fotografovaným předmětem? Nevadí. Dejte si tam své vlastní. Může to být barevný papír či látka, stejně bude rozostřené. Ostřílení makrofotografové dělají i to, že nejdříve vyfotí záměrně rozostřenou scénu s texturou, jaká jim vyhovuje. Výsledek pak nechají vytisknout na matný fotopapír a používají jako pozadí.
- Nejen kutilové mají svou krabičku s nářadím. Při makrofotografii často přijdou vhod různé svorky, kolíčky, vázací drát, izolepa, plastelína a podobně. Tyhle užitečné drobnosti vám umožní upevnit fotografovaný předmět přesně do správného úhlu, odklonit nechtěné předměty (listy rostlin a podobně) nebo správně naaranžovat odrazné destičky či další součásti vašeho vybavení.
