Kurz fotografování – nádhera malých věcí – 4. díl Mít na makrofotografii zaostřené to, co chcete, je někdy pekelná práce. Právě to je však na celém snažení to krásné, Je třeba pracovat s milimetrovou přesností a pořádně se na to soustředit, což člověka spolehlivě odvede od starostí všedního dne. V posledním díle našeho povídání se podíváme na to, jak to udělat co nejlépe. Jak ostřit u makrofotografie Existuje jedna věc, se kterou se makrofotografové potýkají v podstatě při každém svém snažení, a to je hloubka ostrosti. Je to rozmezí vzdáleností od fotoaparátu, mezi kterými když se fotografovaný objekt nachází, tak bude na fotce zaostřený. Když však bude z této zóny „vyčuhovat“ – ať již směrem k pozadí nebo k fotografovi – bude rozostřený. A teď ta špatná zpráva: ať děláte, co děláte, bude v makrofotografii hloubka ostrosti vždy sotva pár milimetrů. Ani když tedy budete fotit dejme tomu obyčejnou mouchu, která není nijak „tlustá“, nebudete ji mít na snímku celou ostrou ani omylem. Proto fotografové detailů tolik milují všechny ty stativy, makroposuvy a jiná udělátka. Díky nim zaostří přesně na to, na co chtějí. Na rozdíl od jiných fotografických žánrů se v makrofotografii velmi vyplatí rozmyslet si, jak bude fotoaparát (tedy rovina čipu) natočený vůči fotografovanému předmětu. Pokud se třeba snažíte o krásný snímek listu rostliny nebo motýla se složenými křídly, je dobré držet fotoaparát rovnoběžně s rovinou listu či křídel. Tak se vám do těch „proklatých“ dvou či tří milimetrů ostrosti vejde většina jejich plochy. Pokud byste fotili „z úhlu“, protne vám rovina ostrosti nebohý hmyz či list […]
Daily Archives: 9. 6. 2022
Kurz fotografování – nádhera malých věcí – 3. díl Bez světla by žádná fotografie nebyla a jeho kvalita určuje, jak bude výsledný snímek vyznívat. To, jak je světlo intenzivní a z kterého směru přichází, je v makrofotografii stejně důležité jako při focení běžných věcí. Fotograf, který se snaží zvěčnit nějaký drobný předmět, má co se týče světla jednoho velkého nepřítele – sebe samého a svůj fotoaparát. Pokud se nad něčím sklání a snaží se dostat co nejblíž, je slušná pravděpodobnost, že si začne stínit vlastní hlavou nebo objektivem. V takovém případě má kromě použití umělých světel a blesků zhruba dvě možnosti – buď vyzkoušet focení z jiného úhlu, nebo si na mezikroužek nasadit teleobjektiv. Čím je totiž ohnisková vzdálenost objektivu větší, tím větší je i pracovní vzdálenost při makrofotografii. Teleobjektivy sice nezvládnou vyfotit tak velký detail jako „skla“ s kratší ohniskovou vzdáleností, problém se stíněním však vyřeší snadno a rychle. Také se hodí při focení plachých tvorů, jako jsou vážky či motýli. Světlo v makrofotografii Se světlem se dá v makrofotografii pracovat podobně jako v běžném ateliéru. Často k tomu postačí dvě či tři menší fotografická LED světla na baterie s barevnou teplotou světla kolem 5500 kelvinů, které se obzvláště na čínských e-shopech dají pořídit doslova za pár stovek. S nimi máte přenosný makroateliér v podstatě kompletní. Malý tip – pokud již máte ve výbavě externí blesk, který se nasazuje na fotoaparát, pořiďte mu větší rozptylný box (softbox, difuzér), který se upevňuje na zábleskovou hlavu. Ten zpravidla rozšíří kužel vyzařovaného světla natolik, že zvládnete „zblýsknout“ i předmět, který bude poměrně blízko […]