To si dáme za rámeček Zarámování, vyvážení, tvary a rytmy – ne, nejsme někde v umělecké dílně nebo v hodině hudební výchovy. Všechny tyhle věci pořád ještě patří do působnosti kompozice obrazu a pomáhají každému, kdo o to stojí, ozvláštnit jeho fotografie ještě o něco víc. Dobrý obraz dělá také rám Nemám teď na mysli ten, který k vašemu dílu přidají v tiskařském studiu při adjustaci, ale rám, který si do fotografie zakomponujete sami přímo během focení. Vyhledávání rámů, do kterých fotograf umístí hlavní objekt scény, je totiž velmi účinným prvkem kompozice obrazu. Jakmile si fotograf zvykne rámy při své práci vyhledávat, zjistí, že jsou všude kolem nás. Mohou být jak skutečné (otvory oken či dveří, průhledy pod mostními oblouky či mezi předměty), tak méně zjevné (klobouky portrétovaných osob, roztažené deštníky, barevné plochy kolem hlavního motivu, prvky pozadí, světelné efekty a podobně). Lépe než tisíc slov to ukáže pár příkladů: Rámování průhledem z okna, židovský hřbitov na Olivové hoře, Jeruzalém, Izrael. Rámování mostním obloukem, ostrov Krapanj, Chorvatsko. Rámování odrazem v zrcadle, střední Portugalsko. Kombinace vnitřního rámu a rámování popředím – nakupování na nočním trhu, Tchaj-pej, Tchaj-wan. Klobouk jako rám – kreolka, ostrov Réunion, Indický oceán. Hlavní motiv lze zarámovat i za pomoci prací s hloubkou ostrosti záměrným rozostřením některých prvků scény. Portrét orámovaný neostrými listy vinné révy, vinice Šobes, Podyjí, Česká republika. Zarámování rozostřeným pozadím, podobizna Napoleona, Ajaccio, Korsika. Rovnováhu udržovat! Hledání rovnováhy je důležité nejen v životě, ale i ve fotografii. Správně vyvážená kompozice působí esteticky příznivě, záměrné porušení rovnováhy […]
Monthly Archives: Květen 2021
Hlavní motiv by měl hrát prim V minulém díle našeho dovolenkového fotokurzu jsme si vyzkoušeli, jak „naučit“ fotoaparát, aby se na realitu kolem sebe díval z netradičních úhlů. Dnes je na čase dozvědět se, že by téměř každá dobrá fotografie měla mít svůj hlavní motiv – tedy něco, co spolehlivě upoutá divákovou pozornost. A také to, kam hlavní motiv ideálně umístit. Řezati zlato, vyplňovati stříbro Jedna ze základních pouček kompozice obrazu ve fotografii říká, že by měl hlavní motiv scény zabírat většinu obrazového pole. To je však pravdou jen v některých případech. Tvůrčí fotografie není tvorbou podobenek na cestovní pas. Pokud hlavní motiv vyplňuje většinu scény a je umístěný přímo uprostřed, působí výsledek poněkud fádně. Pořád je to však lepší, než kdyby se ztrácel ve změti rušivých objektů, které by do scény neměly patřit. Když se fotografové rozhodují, kam hlavní motiv umístit, vzpomenou si na pravidlo zlatého řezu. Matematici říkají, že zlatý řez vzniká rozdělením úsečky tak, že poměr její větší části k menší je stejný jako poměr celé úsečky k její větší části. Fotografové však dobře vědí, že je mnohem příjemnější něco tvořit než počítat. Dívají se na to tedy z poněkud lidštější stránky. Funguje to asi takhle. Ve fotografii se zlatý řez používá zejména ve formě takzvaného zlatého obdélníku, kde je skrytý v poměru jeho stran. Asi nebude náhodou, že jak kinofilmové políčko, tak čip digitální zrcadlovky má přibližně tvar zlatého obdélníku. Pravidlo zlatého řezu pak dělí jeho strany přibližně na třetiny. Umístění hlavního motivu v místě zlatého řezu, tedy v jedné […]
Blíží se čas dovolených, a dokonce se zdá, že ho nebudeme muset trávit doma za pecí. Není přitom hezčí suvenýr z výletu či zájezdu než pár krásných vlastnoručně pořízených upomínkových fotografií. Věřte tomu, nebo ne, ale můžete si na ně troufnout i s mobilem nebo kompaktem za pár korun. Ono to totiž často není o nejnovějších funkcích nebo špičkových parametrech přístroje, ale spíš o tom, co se rozhodneme fotografovat a jak to na snímku poskládáme. V dnešním díle fotografických tipů se tedy podíváme na pár fíglů z vod kompozice obrazu. Formát a výřez – šetřete svá data Sice se to zdá triviální, ale i tak obyčejná věc, jako je zvolený formát a výřez fotografie, může celkovému vyznění snímku citelně pomoci nebo naopak uškodit. Pamatujte si: fotoaparát není videokamera – když tedy cítíte, že kompozice obrazu vyžaduje formát na výšku, poklopte na výšku přístroj už při fotografování, místo abyste snímek ořezávali při postprodukci a přicházeli tak o část jeho rozlišení. Fotograf by také měl mít hbité ruce i nohy – když tedy chcete upravit výřez obrazového pole, použijte k tomu změnu ohniskové vzdálenosti objektivu (zoomování) nebo změnu pozice fotoaparátu (i s fotografem). Dodatečné masivní ořezávání v počítači opět snižuje obrazovou kvalitu a rozlišení fotografie. Volba výřezu pomáhá zasadit fotografovaný předmět do jeho okolí, případně ho spíš zdůraznit – to, když zvolíme větší přiblížení a okolí tak z fotografie „vystrnadíme“. Správně zvolený výřez obrazového pole má ještě jednu veledůležitou funkci – vytěsňuje ze snímku veškeré rušivé elementy, jako jsou přečnívající větve stromů, zaparkovaná auta v pozadí a […]
Zvíře v hledáčku Základní výbavou každého fotografa je nejen adekvátní vybavení, ale především trpělivost. Platí to především pro zapálené fotografy detailu. Makrofotografie totiž lajdáctví neodpouští. Dalším hlediskem, které odhalí rozdíl mezi hezkou fotografií a tou špičkovou, je znalost fotografovaného objektu. Bez nich se zkrátka neobejdete. Zvláště pak, jedná-li se o zvířata či rostliny. Michael je vystudovaný zoolog a rád se o své znalosti podělí i s vámi. To aby vaše snímky byly zase o kousek lepší :-).
Aby vám to slušelo Sluníčko vykukuje za mraky, ve vzduchu je cítit jaro a příslib dalšího uvolnění koronavirových opatření. Brzy se budeme moct setkávat ve větších skupinách, podnikat spolu výlety, užívat si to a hlavně – vozit si z výletů hezké upomínkové fotky včetně portrétů „účastníků zájezdu“. Jak tedy na neformální portréty v terénu? Odpoví vám další díl našeho fotografického kurzu. Hezky čisto všude kolem Když někoho fotografujeme, je pro nás většinou nejdůležitějším on sám. Proto by také měl na snímku hrát jednoznačný prim. Většinou tedy nechceme, aby nám čistotu fotografie rušily jiné předměty – třeba větve stromů v pozadí, které portrétovanému zdánlivě „rostou z hlavy“, stejně neuctivé dopravní značky či pestré automobily. První rada je tedy prostá: vyberte si pro fotografování místo, v jehož okolí je takových „zlomyslností“ co nejmíň, a postavte svého modela co nejdále od pozadí. Tak bude všechno za ním co nejvíce rozostřené. Neostrost není tupost Ano, rozostření, to je povětšinou Mekkou portrétních fotografů. Tedy, abych byl přesný – co největší rozostření pozadí, nikoli portrétované osoby. Potřebujeme tedy malou hloubku ostrosti, která pozadí hezky „rozmaže“. Toho docílíme dvěma jednoduchými kroky. Zaprvé použijeme teleobjektiv nebo základní objektiv, rozhodně však ne objektiv širokoúhlý. Ten má hloubku ostrosti příliš velkou a zároveň má tak výrazné soudkovité zkreslení, že vykouzlí i z nejhezčí tvářičky karikaturu jako od malíře z Karlova mostu. Máte-li kompaktní fotoaparát, „vyzoomujte“ objektiv na delší hodnotu jeho ohniskové vzdálenosti. A zadruhé – co nejvíce objektiv odcloňte. To znamená, nastavte na fotoaparátu co nejnižší clonové číslo. U běžných […]